[ Knižní tip Tomáš Kavka ] K Patriku Ouředníkovi mě zavedla novela Europeana. Ta mi jej představila jako schopného, znalého a nadhled nepostrádajícího autora. Pochopil jsem, že na svět nahlíží širokýma, český prostor přesahujícíma očima, čímž si mě i získal. Později jsem se dozvěděl, že svůj profesní život zasvětil literatuře již v komunistickém Československu a nevzdal se její tvorby ani poté, co se jako emigrant ocitl v městě bohémů - Paříži. Zde prožíval krušné chvíle a poznával strasti života i na druhé straně barikády, což přispělo k faktu, že si dokázal spoustu věcí srovnat a jistě i k tomu, že se od konce 80. let počal profilovat v jednoho z nejoriginálnějších, fatalismem nezasažených autorů české beletrie.
Část životních zkušeností jistě uvolňuje i v poměrně útlé novele o anarchistickém revolucionáři poloviny 19. století, který se rozhodl vytvořit nový svět v dosud neobydlených oblastech Brazílie. Jako dílo schopného agitátora nám Ouředník servíruje komunu evropských migrantů plavících se roku 1855 do nového světa, s cílem vysněný svět proměnit ve skutečnost. V knize nechybí každodenní disputace na lodi, které reálně popisují ideologické vybavení všech zúčastněných. Obsahují formulace rovnostářství značně inspirované dobovými reáliemi. Dílo nám dává vzpomenout na ideály prvních, ze školních učebnic povědomých socialistů. Jednou se tu účastníci radí, jakým způsobem svobodně hlasovat, jindy kterak nově vystavět rodinu. Posléze autor nabízí i popis uskutečňování snu v brazilském pralese, konfrontaci ideálů a lidské přirozenosti a to až do hořkého konce. Toho se samotný osnovatel celého plánu nestačí zúčastnit. Od počátku je totiž jasné, kterak kniha dopadne a tak není žádným tajemstvím odhalení, že osadu snů nachází iniciátor již zcela opuštěnou a zpustošenou.
Příběhvybízí k zamyšlení, zda-li lze nějakým způsobem svět proměnit. Je zde nadhozena otázka smyslu změny a co vůbec takového člověka, revolucionáře k obrodě vede. Co je základem těžkosti lidské existence se dozvídáme v dopise hnedle v úvodu knihy. Hrdina se v něm vyzpovídává, co jeho snahu nápravy světa vlastně zapříčinilo, kdy přišla příhodná chvíle, která by lidskou bytost osvobodila z oněch otrockých okovů..., ne náhodou se vše točí okolo nepochopení jednoho člověka druhým.
Originální, trochu fantaskní novelu stojí za to si alespoň prostudovat, stává se vhodnou připomínkou faktu, že mnohé z dnes progresivních myšlenek se inovativními pouze zdají, a že duchovní vývoj je pouhou iluzí. Vůbec kdo ví, zda se někdy v realitu vyvine.

[ Nejoblíbenější citát ] motto knihy : Člověk se rodí v okovech. V chladu - hledá si cestu za hnitím. Bez konce táhne zlo dějinami. Vozy po zablácených pěšinách.

str. 109 - ... Benito řekl, že s Comunií byly spory od samého začátku, a Cattina řekla, že ona by zas nevěřila vegetariánům, protože lidé, kteří nechtějí maso, musí být pomatení. Stačí kousek pečeně a v žaludku je jako v pokojíčku.

[ Informace ] Ouředník, Patrik : Příhodná chvíle, 1855. (Jazyk knihy: čeština) Torst, Praha, 2006 . ISBN: 807215270.