[ Knižní tip Marek Škorvaga ] Na jaře loňského roku vydalo pražské nakladatelství Argo novou knihu českého prozaika Miloše Urbana, který proslul především romány Sedmikostelí a Stín katedrály (viz tip Tomáše Kavky). Soubor povídek nazvaný Mrtvý holky je ovšem vůbec první Urbanovou knihou, v níž se představuje jako autor zmíněného prozaického žánru. Deset textů vzniklo v průběhu let 2002 až 2006 a některé z nich byly již dříve samostatně publikovány časopisecky nebo v tématických sbírkách, které vydává nakladatelství Listen.

„Deset divných povídek“, jak zní podtitul knihy, jsou většinou jednoduše dějově vystavěné příběhy, umě kombinující prvky hororové, detektivní, mysteriózní i erotické. Společným jmenovatelem těchto krátkých literárních útvarů jsou různé podoby vztahů mezi mužem a ženou. Vztahů, které jsou nějakým způsobem deformovány, vymykají se obecně sdíleným hodnotám i běžnému chápání morálky. Láska, bolest a smrt se tu vzájemně dotýkají a prolínají. Pro Urbana je ovšem typické, že důležitější roli hrají v jeho příbězích ženy. Ženy šílené, zvrácené, posedlé nejrůznějšími vášněmi a obsesemi. Posuďte sami. Plachá studentka v oblečení mrtvoly dobývá srdce arogantního spisovatele (Pražské Jezulátko), psychicky nemocná dívka rafinovaně zavraždí svojí sokyni v lásce (To strašný kouzlo podzimu), dominantní manažerka svádí svého mladého podřízeného (Žádný něžnosti) či ke všemu svolná prostitutka plní perverzní sny zbohatlému starožitníkovi (Běloruska). Je-li už některá z hrdinek psychicky v pořádku, má alespoň srdeční vadu (Smrtečka), nebo je svědkem podivuhodných úkazů ve zpustlém zámeckém sídle (Štědrá noc baronky z Erbannu).

Urban si libuje v neobvyklých spojeních (kontrast dokonalého mladého těla a starožitnosti v povídce Běloruska), výstředních situacích (setkání s Filipem v povídce Faun) či morbidních scénkách (oběšená dívka v Pražském Jezulátku). Ačkoli jsou některé povídky banální až naivní (Občina, Smrtečka) a autor mnohdy není schopen na malém prostoru vystavit nosný příběh, přesto prokazuje, že i v tomto (pro něj novém) literárním žánru je silný v kramflecích. Urban staví především na rychlé dějové gradaci vedoucí až k překvapivé pointě, citlivému vystižení atmosféry a brilantní práci s jazykem. Hraje si se slovy i stylem, umí udržet napětí i ironický odstup, vytváří neobvyklá spojení. A právě čtivost je největší předností knihy.

[ Nejoblíbenější citát ] Z železného zábradlí nevysoké terasy tu visela dívka. Hrdlo jí svírala smyčka bílé šňůry na prádlo. Blonďatá hlava padala na stranu ve zlověstném úhlu a třeštila modré, podivně suché oči přímo na J. Sliny se třpitily v koutcích úst: dvě bělavé zaschlé stužky, mezi nimiž čpěla špička odpudivě tmavého jazyka. Malá oběšenkyně vězela v modrých šatech, hubené nohy jí plavaly ve zmačkaných perlových punčocháčích. Na zemi pod nohama se válel zmuchlaný bleděmodrý kabát, vedle něj stály bílé lodičky. Sněžilo do nich. V každé z nich hořela svíčka. Plály jasně. Na dlaždě ležel oranžový zapalovač.

[ Informace ] Urban, Miloš: Mrtvý holky. 10 divných povídek. (Jazyk knihy: čeština) Argo, Praha, 2007 (2007). ISBN: 80-7203-870-1.