[ Knižní tip Felix Xaver ] Přední český arabista Svetozár Pantůček sestavil ze svých překladů krátkých próz syrských autorů výbor nazvaný lakonicky « Moderní syrské povídky ». Jak autor zdůrazňuje v úvodu, jedná se o velmi úzký výsek ze syrské literatury. Jednak zde představuje pouze autory žíjící a tvořící ve 20. století a jednak ponechává stranou možná bohatší a tím pádem i známější syrskou poezii. Přesto je v Pantůčkem sestavené sbírce mnoho zajímavého a kniha by jistě neměla uniknout pozornosti čtenářů, kteří se zajímají buď o Blízký východ nebo moderní povídku. S ohledem na to, že mi přijde zajímavé obojí, vrhl jsem se s chutí do útlé knížky, která obsahuje něco přes dvacet povídek syrských autorů. Pantůček ve své osobě spojil role překladatele, komentátora a do značné míry i autora – vzpomeňme Kunderovu tezi o překladu jakožto svébytném díle – a sbírku organizoval chronologicky od povídek vzniklých na počátku 20. století po krátkou prózu konce století. Je nutno dodat, že syrské povídky se od povídek evropských autorů liší maximálně svým kontextem a do jisté míry i estetikou, která je do kontextu zasazené či z něj případně vyplývá. Abych objasnil, co mám na mysli, například povídky prezentované v sekci « Starší generace » jsou v mnoha ohledech obdobně jako povídky evropských autorů tohoto období do velké míry schematické. V některých případech jsou zde prezentovány mravoučné závěry, v dalších pak sledují dekadentní estetiku spjatou s moderním uměním přelomu 19. a 20. století obecně. Například hned druhá povídka Fuáda aš-Šaíba, « Pohřeb auta », čtenáře varuje před přílišnou adorací nových technologií. Její hrdina je posledním ve své obci, kdo ještě v konkurenci autobusů provozuje povoznictví. Sousedé se mu smějí, ale ani to ho nepřiměje prodat své mezky. Za pravdu mu dá až havárie autobusu, kdy jej sousedé úpěnlivě prosí, aby je se svým povozem svezl z pouště do bezpečí domova. Jiné dvě povídky autora Abdassaláma al-Udžajlího pak svým temným laděním připomínají tvorbu Ladislava Klímy. Poměrně komplikované jsou povídky označené ve sbírce jako « Nový proud ». Představují již propracovanější psychologii postav, jejich duševních pochodů a jejich reakce na situace, jimiž hrdinové prochází. Za přečtení zde stojí velmi povedená povídka Fáríse Zarzúra « Obyčejný dopis ». Čtenáře při čtení řádků o váhání chudého učitele, zda omylem neposlal dopis se svojí veškerou hotovostí, téměř mrazí za něj. Zda poslal nebo neposlal zde nebudu prozrazovat a povídku vřele doporučím k přečtení. Posledním oddílem, v nějž Pantůček povídky zorganizoval , je « Nejnovější tvorba ». Zde stojí za zmínku zejména povídka « K službám, příteli » autora Chatíba Badly. Ten se ve své povídce založené na fiktivních dopisech nakladatelů autorovi přibližuje nejvíce literární postmoderně, jak ji ve svých dílech definuje Eco, Borges nebo právě Kundera. Povídka navíc hýří neotřelým vtipem a za pozornost čtenáře skutečně stojí.

[ Nejoblíbenější citát ] Ta povídka si najde cestu k uveřejnění, s pomocí Alláhovou. Souhlasíme s Tebou, že by měla být otištěna, protože je téměř bez pravopisných, gramatických a metrických chyb. 

[ Informace ] Pantůček, Svetozár : Moderní syrské povídky. Dar Ibn Rushd, Praha, 1997 . ISBN: ISBN 80-901881-8-4.