[ Knižní tip Hana Fořtová ] Podtitul knihy dobře dokládá její obsah i zvolený úhel pohledu. Nejedná se totiž ani tak o rozbor volby prezidenta, jako o zajímavý, byť pro někoho až odpuzující pohled do zákulisí české politiky. Kniha se soustředí především na dvě poslední prezidentské volby, tedy na rok 2003, kdy byl poprvé zvolen prezidentem Václav Klaus, a na volbu letošní, kdy se stávajícímu prezidentovi neúspěšně postavil Jan Švejnar (obě kapitoly zabírají po sto stranách). Stručně jsou zmíněny všechny volby českého (československého) prezidenta od roku 1918; dění na Slovensku i rozpad společného státu jsou zmíněny pouze okrajově. Kapitoly o Havlově zvolení se dobře doplňují s dokumentem Občan Havel; stejně jako ve filmu, i zde si připomeneme šílené výstupy Sládkových republikánů (v knize nechybí širší zasazení a popis bezradnosti koaličních poslanců) i Havlovu nechuť kandidovat v roce 1998. Čtení o volbě v roce 2003 zase připomene slabost pozice Vladimíra Špidly uvnitř sociální demokracie, Grossovy intriky a především to, že Klaus nebyl po prohraných parlamentních volbách zpočátku jasným favoritem. Semknutost poslanců a senátorů ODS, jejich důsledné prosazování Klause (vládní koalice za tu dobu vystřídala Petra Pitharta, Jaroslavu Moserovou a Jana Sokola) i Klausova vytrvalost ukazují, proč byl nakonec prezidentem zvolen právě on, přestože byla ODS v té době v opozici. O pět let později byl pak Klaus v mnohem silnější pozici, takže ani společná dohoda sociální demokracie, zelených a části lidovců na Švejnarovi nevedla ke Klausově porážce. Tabery zároveň dobře ukazuje, jak dokázal Švejnar za krátkou dobu navzdory své emigrantské minulosti získat širokou podporu nejen v parlamentu, ale především mezi občany.Na závěr pár připomínek. Domnívám se, že nebylo příliš šťastným rozhodnutím věnovat se všem prezidentským volbám od roku 1918. Krátké kapitoly věnované Masarykovi a Benešovi jsou nutně velmi schematickým kompilátem existujících historických prací, Tabery navíc do velké míry přejímá „tatíčkovský“ výklad Masaryka, který pak prostupuje celou knihou. Určitým zklamáním pro mě bylo, že v knize chybí hlubší politická analýza, je v ní mnoho dlouhých a neokomentovaných citací, takže navzdory svému rozsahu práce málokdy opouští rovinu žurnalistické reportáže. Taberyho teze, že lepší by byla přímá volba prezidenta, je doložena tím, že „by Česku slušela víc“ (str. 348). Tabery ani náznakem nerozebírá problém posílené legitimity takto zvoleného prezidenta v rámci parlamentního systému, přestože správně uvádí, že „tíha rozhodování leží na vládě a ne na prezidentovi“ (str. 349).Kniha doprovázená fotkami Tomkiho Němce z prezidentských voleb v letech 1989-2008 a dokumenty vztahujícími se k prezidentským volbám je přesto poutavou a poučnou četbou o české politice posledních let, která čtenáři umožní lepší pochopení současného dění.

[ Nejoblíbenější citát ] „Seděl jsem proti Vladimíru Špidlovi a sledoval ho ve chvíli, kdy mu přinesli výsledky. Viděl jsem, že naprosto zbledl, byl konsternován, že jsem nevyhrál. Myslím, že byl zklamán ještě víc než já sám. A to jsem byl zklamaný dost. Podle mě mu tam poprvé jasně došlo, že on tu stranu vlastně neřídí,“ vzpomíná Petr Pithart.“ str. 160.„Kdo tedy tvořil a jak fungoval tým Jana Sokola? Ve chvíli, kdy zjistil, že se musí o všechno postarat sám, zavolal svému letitému příteli Vojtěchu Sedláčkovi, aby mu pomohl. […] ‘Bez Vojty by to byla naprostá tragédie, ale stejně nás bylo málo. Ještě mi pomáhala asistentka a nějací studenti. Byla tu taková komická situace, když za mnou přišly nějaké americké televizní štáby; řekli mi, že by chtěli natočit můj volební štáb. Ukázal jsem za sebe na Vojtu, který zrovna četl noviny, a řekl jsem: To je můj štáb. Nevěřili mi a pak se začali smát,’ říká Jan Sokol.” str. 195.„Ve 15.45 začíná druhé kolo volby a ve stejný moment doráží k bydlišti Zubových v Kutné Hoře Džamila Stehlíková a zkouší se dozvonit. Marně. Na základě doporučení sousedů jede na jejich nedalekou chalupu, ani tam ale nikdo není. Stejně vyslankyně dopadne i v rodinné galerii Zubových. […] Vybraná pauza je pryč a chvilku po tři čtvrtě na šest předseda sněmovny Vlček oznamuje, že Václav Klaus se 141 hlasy zvítězil a stává se prezidentem. Je dobojováno, mezi zelenými a sociálními demokraty se šíří zklamání. Ani ne tak kvůli prohře Švejnara. Cítí beznaděj, že jim do jejich stran zasáhla neviditelná ruka trhu, tedy že jim někdo uplatil poslankyni, aby změnila názor. Nemají pro to jediný důkaz, ale věří tomu.“ str. 316-317.

[ Informace ] Tabery, Erik: Hledá se prezident. Zákulisí voleb hlavy státu. (original language: čeština) Respekt, Praha, 2008 . ISBN: 978-80-903766-7-0.