[ Knižní tip Jan Daniel ] Sedmikostelí je prvním románem Miloše Urbana, který napsal pod vlastním jménem a který zároveň znamenal jeho průnik mezi české literární hvězdy. Urban v něm našel témata, která více či méně úspěšně rozvíjel i ve svých dalších knihách. Vedle ústřední role architektury (především té pražské) a jejího genia loci se jedná o postupy převzaté z hororu, nebo takzvaných gotických románů. Nelze se ale ubránit dojmu, že v Sedmikostelí působí tyto typické ingredience Urbanových románů (ještě) neotřele a autor je dávkuje méně vykalkulovaným stylem, než v knihách pozdějších (Stín katedrály, nebo Lord Mord). Možná se jedná jen o můj osobní dojem, ale ze Sedmikostelí lze cítit mnohem větší radost ze psaní, drzost a „hraní“ si se čtenářem, než z autorových pozdějších knih. Jako příklad může posloužit scéna, kdy hlavní postavy rozebírají styl výstavby gotického románu, a v podstatě tedy i knihy ve které vystupují. K tomuto pocitu přispívá nemalou měrou svérázný a velmi ironický humor, který tvoří nedílnou součást celého románu a nechává čtenáře často na pochybách ohledně zamýšlené serioznosti, nebo naopak grotesknosti popisované situace. Nadsázkou a značnou ironií jsou nasáklé také názory a ideje hlavních postav, které dokáží potěšit svou neotřelou interpretací české současnosti a historie. Zápletka románu, točící se okolo vyšetřování tajemných vražd a dávných událostí spojených s pražskými gotickými kostely, sice není příliš originální, symbolické vraždy mohou připomenout například slavný film Sedm režiséra Davida Finchera a mnoho dalších, ale díky bizarní atmosféře a barvitým postavám (nade všechny je třeba vyzdvihnout hlavního hrdinu) to není závažným nedostatkem. Právě zmíněná atmosféra Prahy tajemných aristokratů, osudových žen, zkorumpovaných policistů, krvavých odplat za dávné křivdy a bizarních událostí na hranici snu a skutečnosti činí pro mě ze Sedmikostelí velmi podařenou knihu. Sice neaspiruje na vysokou literární kvalitu a řešení zásadních životních otázek (nepočítám-li závěrečný návod na organizaci lepší společnosti), ale dokáže rozhodně poskytnout neurážející oddychovou zábavu.

[ Nejoblíbenější citát ] Slepý národ - slepý vůdce. Jak mohly Čechy neupadnout? Slepci přišli a zbořii město stojící tu stovky let, nevážíce si krásy, kterou neviděli. Kde jen zůstala pokora před Bohem? Jeho děti, jejich předkové je postavili. Kverulant z Husince nemusel uhořet, kdyby měl v sobě pokoru a kdyby ho nepoháněl mesiášský komplex, kdyby se neopájel příslibem mučednictví. Stačilo pár let a dozajista by se dočkal kompaktát, takových či onakých, ale nepotřísněných českou krví. Nedošlo by k adamitským ani pikartským excesům, nerozpoutalo by se násilí proti příslušníkům stejného národa, lůza by nesvrhla vrchnost na špice halaparten...
...Jenže se tak stalo a může za to strašrybka, co jen maloval čerty na zeď a čekal Armageddon každým dnem, fanatizoval davy a požár, který zapálil, pak sežehl jeho i jeho zemi.

[ Informace ] Urban, Miloš: Sedmikostelí. (original language: čeština) Argo, Praha, 2001 (1999). ISBN: 80-7203-350-6.