[ Knižní tip marino marinelli ]
   Sníte rádi? Vymýšlíte si rádi příběhy? A jiné světy, odlišné od toho našeho? Pokud ne, Michal Ajvaz to učinil za vás. Ve Zlatém věku dokázal do 58 kapitol rozložených na 312 stran vtěsnat v průběhu líčení tajemného Ostrova slušný počet příběhů, popisů uměleckých děl a úvah o tvorbě.    Zápletka knihy je jednoduchá a vychází z klasického žánru utopií - spisovatel-cestovatel vypráví o ostrově, schovaném kdesi uprostřed oceánu, který navštívil a jehož fungování se nějak podstatně liší od našeho. Michala Ajvaze ovšem nezajímá nějaká dokonalejší, spravedlivější, racionálně uspořádaná společnost, popisovaná jako vzor pro tu naši. Cizí svět využívá jako volné, ničím neomezené pole pro svou fantazii. Nestačí mu již hledat fantaskní světy skryté za naší realitou jako v jeho prvním románu Druhé město. Proto také život obyvatel Ostrova není nijak srovnatelný s tím naším a není často možné ani tamní zážitky popsat naším jazykem.   Obyvatelé, kteří se živí nenáročnou, příležitostnou těžbou drahokamů ve sklepích svých domů, věnují většinu svého života svým oblíbeným zálibám, jakými je například pozorování proměnlivých skvrn či naslouchání zurčení pramínků vody, které tvoří stěny jejich příbytků. Základním rysem života na ostrově je nestálost a proměnlivost, mění se neustále i ostrovní jazyk, jeho gramatika a slovní zásoba, písmo, kterým je zapisován, stejně jako náboženství nebo panovník, kterým se může stát kdokoliv z obyvatel (aniž by o tom ostatní věděli). Takovýto svět je pro nás často těžko představitelný, nepochopitelný, ale hnán autorovou bující fantazií, zůstává text pro čtenáře lákavým a v jistém smyslu i napínavým.    Pokud hrozí, že by čtenář začal být překypujícím popisem zahlcen, čeká na něj v textu mnoho vložených příběhů. Některé je nutné dešifrovat v popisu uměleckých děl, často obrazů plných postav, předmětů a náznaků, v nichž si divák s detektivní důkladností musí vyhledávat jednotlivé indicie a z nich sestavit jednotlivé příběhy. Například na jednom obraze přímořského města, podrobně líčeném v jednom z příběhů, je zobrazen přístav s ukotvenou čerstvě přetřenou jachtou; někde ve městě sedí u rukopisu člověk, obklopený fotografiemi z plavby; v jiném domě je oknem vidět dívku ležící v posteli, jejíž tvář lze rozeznat na jedné z fotografií; a na jejího milence míří ostřelovací puška v ruce Číňana... Zatímco v dalším domě učenec překládá nápis na skále, který také známe z fotografie a v jehož překladu se čtenáři dostane dalšího vloženého příběhu - legendě o bohyni zamilované do rybáře.   Jednotlivé příběhy se v knize vrství do sebe, autor jimi provádí čtenáře s mnoha odbočkami. Vyvrcholením tohoto přístupu je jediná ostrovní Kniha, kterou si obyvatelé navzájem půjčují, doplňují, přepisují a promazávají. Je psána na tenounkém papíře, aby bylo možné na jednotlivá místa v textu vkládat další doplňující a vysvětlující texty vkládané do jakýchsi kapes, čímž vzniká mnohovrstevný a neustále se proměňující, vpodstatě nekonečný text.    Zlatý věk je přehlídkou autorových nápadů, orgiemi fantazie a vyprávění, vymýšlením a dotahováním různých estetických a naratologických teorií do absurdních, ale zábavných důsledků.

[ Nejoblíbenější citát ]  
   Copak si nevzpomínáš, jak to bylo nepříjemné, když nás ráno probouzely hlasy holubů, kteří chodili po okenní římse a vykládali o nás hnusné oplzlosti, a pak je opakovali i při obědě před našimi dětmi a nedali se zahnat. I naše děti si nás přestaly vážit, spikly se proti nám se zvířaty a šikanovaly nás. A i když se nám pak zvířata před svým odletem z planety omluvila, naše děti se k nim odmítly připojit, napsaly nám, že si opatřily pero s odporně páchnoucím zeleným inkoustem, připomínajícím hnis, a že tímto perem budou vždy psát slova ‚otec‘ a ‚matka’.

[ Informace ] Ajvaz, Michal: Zlatý věk. (Jazyk knihy: česky) Hynek, Praha, 2001 (2001). ISBN: 80-7313-010-6.