[ Knižní tip marino marinelli ]
Jiří Šotola zásoboval knižní trh sedmdesátých let historickými romány s temným vyzněním. Narozdíl od děl věnovaných současnosti,  zaměření na překonané vykořisťovatelské socioekonomické formace to umožňovalo. Jeho čtenářsky oblíbená tvorba se pohybovala na pomezí dobové spotřební literatury a něčeho alespoň pro mě zajímavějšího. (Mimochodem byl jedním z těch, jehož knihy měli tu přísně hlídanou čest, stát se podkladem pro vznikající databázi nového slovníku spisovné češtiny.)       Matěj Kuře, bývalý student semináře,  ovšem v průběhu knihy potulný komediant, loutkoherec, bavič a vagabund je notorický útěkář, milovník svobody a čerstvého vzduchu. Utíká z napoleonských válek, kam byl naverbován, ale i z každého teplého místa, na kterém se mu díky jeho drzosti podařilo uchytit. Neustále ho cosi nutká znova a znova se vydávat na nekonečnou cestu, i když to znamená častý hlad, zimu a další nepříjemnosti.    Autor Matěje ukazuje jako sympatickou postavu, i když lenocha a požitkáře, který dokáže strávit zimu v klášteře mysleje jen na jídlo a spaní. Ovšem s jarem dá všemu sbohem a  vydá se se svými loutkami na další cestu skrz městečka a dědiny. Nemá problém lhát, vydávat se za někoho jiného, falšovat listiny nebo něco ukrást v  klášteře, kde se o něj celou zimu starali, ale také se dokáže ujmout znásilňované bratrovy nevlastní dcery a stará se o ní až do její brzké smrti. Schopností přežívat v těžké době, stavíce vlastní přežití a základní pohodlí nad platné zákony připomíná postavy ze Švejka, ovšem doplněné o místy klišovitý romantismus toulání, morálky a volného umění.   Od okamžiku, kdy se s Matějem, utíkajícím z bitvy u Marenga, setkáme, sledujeme jeho postupný úpadek, daný nejenom jeho problematickou svobodomyslností a nezájmem o trvalejší hmotné zajištění, ale hlavně velkými dějinami, které obyčejnému člověku nenabízejí nic jiného než utrpení, zvláště během dlouhého období nekonečných a z pohledů obyčejných lidí nesmyslných válek. Přáním Matěje je jen toulat se po světě a bavit lidi svým uměním, uměním s malým u, čistým lidovým bavičstvím, pro které ovšem za napoleonských válek nezbývá moc místa.   Matějův příběh je vystaven na neustálé konfrontaci zlých velkých dějin reprezentovaných různými vojenskými veliteli, kteří nemají problém kvůli svým hrátkám posílat na smrt tisíce, desetitisíce či milióny lidí, nepočítaje ty umírající hladem v zázemí a vnitřní svět Matěje Kuřete, v němž ožívají jako jednající postavy obrázky z paměti i jeho soubor loutek, který se stává výrazným prvkem děje a v trochu protahovaném závěru přebírá hlavní roli - v době, kdy Matějův naprostý úpadek již jeho aktivní vystupování příliš neumožňuje.

[ Nejoblíbenější citát ]
   Byl mír, byl mír, Matěj se vracel domů, jako se s jarem vrací tažný pták
   byl mír, na ostrově Haiti právě naskládali do jam a zasypali vápnem dvanáct francouzských generálů a něco kolem čtyřiadvaceti tisíc francouzských vojáků, pomřeli neobratně na malárii, v Paříži však byl Napoleon Bonaparte slavně provolán doživotním konzulem, byl růžový, byl sladký, byl jahodový mír, Matěj se vracel domů, jako se s jarem vrací tažný pták do klece plné kočiček, mourovatých, tříbarevných, hnědých, žlutých, přítelkyň žertujících, zoubky rozkošně ukazujících, žravých a krvavých.

[ Informace ] Šotola, Jiří : Kuře na rožni. (Jazyk knihy: česky) Československý spisovatel, Praha, 1976 (1976).